Obsah stránky

Historie obce

Obec Cvrčovice (Vrspicz 1349, Swerssowycz 1351, Swyrczowycz 1354, Swurczowicz 1385) existovala již ve třináctém století, neboť písemné prameny se o ní zmiňují již roku 1276, kdy podstoupila staroboleslavská kapitula1 dolnokounickému klášteru farní kostel ve Cvrčovicích. Ve 14. století se po Cvrčovicích psali vladykové2, kteří byli leníky3 dolnokounického kláštera. Ten vlastnil větší část vesnice. Na menším díle (jen dvoře a tvrzi - později se z ní stal "zámek", dnešní Petersova vila) se střídali vlastníci:

V letech 1349 až 1361 náleží Maršovi z Cvrčovic, roku 1364 je vlastníkem Hánek z Cvrčovic a od roku 1392 do počátku 15. století Zikmund z Cvrčovic. V 15. století ves zpustla za českouherských válek4 krále Jiřího s Matyášem Korvínem a byla při svém znovuosazení přeložena na nynější místo. Je nutné říci, že kostel a Černý dvůr, taktéž i tvrz, stáli na svém místě a ono přeložení nebylo tedy na nějaké větší vzdálenosti, spíše šlo o posun zástavby do okolí kostela. Kde bylo dřívější centrum zástavby zatím nebylo zjištěno, možná šlo o oblast blíže k Pohořelicím, možná blíže k Šumicím, zda vůbec o přesun v dnešním slova smyslu šlo. Je možné, že mohlo jít spíše o obnovu, neboť kostel tehdy obnovován byl.

Po zrušení dolnokounického kláštera náležela ves (od roku 1537) rodu Žabku z Limberka (zprvu Jiřímu, pak Burianovi), v roce 1566 prodává Burian statek vlasatický a prštický Albrechtu Černohorskému z Boskovic a na Černé Hoře, s nimi i Cvrčovice s farou, podacím a obilním desátkem. Jeho dědic a bratr Jan Šembera prodal panství vlasaticko - prštické včetně Cvrčovic roku 1572 hraběti Františkovi Thurnovi, po němž se roku 1586 jeho 8 synů rozdělilo o dědictví. Cvrčovice s Vlasaticemi získal Jindřich Matyáš a Jeroným Václav, z nichž první ponechal svůj díl cvrčovský druhému. Roku 1590 Jeroným prodal za 5550 zlatých Cvrčovice s kostelním  podacím a vším příslušným svému bratrovi hraběti Martinovi z Thurnu a na Lipnici. Ten roku 1604 ponechal za 12 000 zlatých své manželce tvrz cvrčovskou s dvorem, který k ní náležel, o 12 lánech5 a 7 kusy zv.Pergacker, s 19,5 čtvrti6 vinohradu pustých a dělaných v horách vlasatických, se štepnicemi i zahradami u Smolína. Jejich dědičkou se pak stala Sibyla Polyxena, která, provdaná za hraběte z Oppersdorfu, potvrdila roku 1635, že obdržela od kardinála7 z Dietrichštejna, jako hejtmana Markrabství moravského8, statek Cvrčovice, pečeť, svršky a jiné pozůstalosti po smrti otce jejího hraběte Františka Mikuláše z Thurnu, který byl v úřadu hejtmanském.

Obec měla v první polovině 17. století 50 usedlostí (10 láníku9 po 44 měricích10, 1 tříčtvrtláník s 33 měřicemi, 15 půlláníku po 22 měřicích a 24 kopáčů), po 30 - ti leté válce zůstalo jen 32 usedlostí, 3/4 lánu náleželo jako jediná poddanská usedlost jezuitům. Při lánové vizitaci11 roku 1673 se poznamenává, že bylo nově osazeno 6 domů se 189 5/8 měřicemi polí, starých pustin zůstávalo 11 domů se 189 měřicemi polí, 11 měřic darovala vrchnost kostelu, Štěpán Lang z Brna užíval půllán a 22 měřic držela obec, ale nepatřilo k nim stavení. Již roku 1642 Polyxena prodává panství Cvrčovické se zámkem, kolaturou12, dvory, ovčírnami, pivovarem, vinicí, ... panu Janovi Guldenmüllerovi z Guldenštejna Staršímu. Po něm Cvrčovice dědí syn Jan, který je ve svojí závěti připíše své manželce Anně Kateřině.

Anna Kateřina se provdává za Jana Reinharda z Pfundenštejna. Při požáru v roce 1676 shořely s obecní hospodou i obecní přivilégie o svobodném vinném šenku a pozemkové knihy, proto v roce 1693 Jan Reinhard udělil obci výsadu, aby tato své vlastní víno svobodně nalévala po celý rok mimo dobu od Václava po Martina, kdy sousedé směli prodávat vlastní vína - tehdy, kdyby ani obec ani sousedé neměli vlastní víno, bylo dovoleno obchodovat i s cizím. Za Jana Reinharda byla obec všelijak zvelebována. V té době byl postaven (či jen přebudován?) kostel sv. Jakuba, v němž je dodnes dochovaný zvon s rodovým znakem Pfundenštejnů. Také nejstarší obecní pečeť pochází z této doby (rok 1676) a má nápis: DAS SIGEL ZV AGEN VHRSPYTZ18. Ve znaku je stromek s letopočtem 1676 při pni, dvě růže při vrcholku.

Ves dědí František Ehrenreich (syn Jana a Anny) a pak jeho dcera Marie Anna, provdaná Schiefrová a z Sonderndorfa. V těch dobách byla zhotovena socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem (1734) a socha sv. Urbana (1750), která stála původně před domem pana Mazánka(č.p.16), pak u polní cesty nad hřbitovem a až později byla přemístěna ke hřbitovu, kde stojí dodnes.

Dle tereziánského katastru13 (roku 1749) bylo v obci 969,5 měřic polí, 186,5 měřic pustin, 23,5 měřic zahrad, luk pod 134 3/4 vozu sena, 98 usedlostí, tj. 8 láníku, 1 tríčtvrtláník, 4 půlláníci, 31 čtvrtláníků a 45 chalupníků. Brněnský měšťan tu má 22 měřic pole. Vrchnostenskému dvoru náleželo 736 měřic polí, 7 3/8 měřic zahrad, pivovar na 52 sudů piva a 42 5/8 měřic lesa - dávky poddaných obnášely 177 zlatých a 47 krejcarů (činže o Michalu 4 zlaté a 47 krejcarů, viničné 44 zlatých, z kovárny 12 krejcarů, ochranná z 39 domků po 3 zlatých) a 78 kuřat; říční činže činila 10 zlatých 15 krejcarů, nájem z obecní hospody 54 zlatých 40 krejcarů, obilní desátky z obce 30 měřic pšenice, 151 2/8 měřic žita a 88 měřic ovsa - vrchnosti robotovalo 8 sedláků s dvěma koňmi, tříčtvrtláník 3 dny, 2 půlláníci po dvou dnech, pešky 28 čtvrtláníku po 3 dnech v týdnu a 39 domkařů po 16 dnech ročně. Obec měla 523 obyvatel, z toho 424 sedláků a 10 řemeslníků.

Roku 1752 koupil hrabě Bedřich Vilém Haugvic na Náměšti a Velkých Němčicích od paní Schieferové panství cvrčovské. Po 8 letech ho však znovu prodává. Ponechává si pouze 7 mužů a 1 ženu poddanou. Co vlastně tehdy vše ukrýval pojem panství cvrčovské? Šlo o statek cvrčovský s hospodami, pivovařečným právem, vinným šenkem, řekami, potoky, dvorem, lesy, pastvinami, zámkem, patronátním právem, kotlem na vaření piva, palírnou a vším příslušenstvím.

Novými majiteli se stali hned tři rytíři - bratři Karel, Emanuel a Jan Piatové z Drnovic. Od roku 1762 patří Cvrčovice již jen Janovi.

Jan dne 1.11.1771 Cvrčovice prodává za 100 000 zlatých. Kupujícím byl Karel Maxmilián z Dietrichštejna. Cvrčovice jsou tímto začleněny pod panství dolnokounické a zůstávají majetkem Dietrichštejnů až do roku 1858, kdy smrtí Josefa vymírá po meči tento slavný rod. O Cvrčovicích v těchto letech (1771 až 1858) toho víme poměrně hodně díky pečlivému vedení dietrichštejnské kanceláře. Tak můžeme spatřit lesk slávy, když je v roce 1798 zřizován ve Cvrčovicích inspektorát všech panství Dietrichštejnů (později je přeložen do Židlochovic), ale také chvíle neštěstí a smutku - to když při napoleonských válkách14 (roku 1805) ruské vojsko ves vyplenilo, aby za nimi postupující Francouzi nic nedostali. Ti přišli loupit až v roce 1809 (vymáhali poplatky a vysoké daně), neboť rakouské vojsko po bitvě u Znojma ustoupilo do Čech. Při velkém požáru roku 1836 zase vyhořelo 19 domů a povodeň roku 1862 pobořila 15 domů.

Z poslední třetiny 18. století pochází i kamenný kříž, který stál před kostelem. Nicméně smrtí Josefa nekončí dějiny obce, kterou získává jeho dcera Terezie, provdaná za Jana Bedřicha z Herberštejna. Jejich syn Josef z Herbštejna je majitelem obce od roku 1895.V roce 1901 jsou Cvrčovice přičleněny k nově vzniklému soudnímu okresu Pohořelice, přičemž předtím patřily k soudnímu okresu Židlochovice (již od poloviny 19. století, kdy došlo ke změnám ve státní správě a správě vůbec). Nově vzniklý okres byl částí Mikulovského hejtmanství a jeho enklávou byly dokonce i Pouzdřany. Josef z Herbštejna z finančních důvodů postupuje roku 1926 za první pozemkové reformy kounické panství Akc. Rafinerii roln. Cukrovaru v Olomouci, přičemž zámek v Dolních Kounicích získal A. Špinar a byly zřízeny zbytkové velkostatky Dolní Kounice, Mělčany, Pasohlávky, Nová Ves a Vranovice.

V letech 1938-1945 náleží obec k landrátu Mikulov (od 20.11.1938 byl zřízen pro pohraniční obvod jižní Moravy Landkreis Nikolsburg a přičleněn k župě Nieder Donau, kam patřil i úřad zemského rady v Mikulově, nazývající se landrát). Obec byla obsazena něm. vojskem 8. října 1938, osvobozena Rudou armádou 7. května 1945.

Po r. 1945 Cvrčovice náleží opět k soudnímu okresu pohořelickému, po r. 1949 k okresu Židlochovice. Od roku 1960 jsou součástí okresu Břeclav.

Svobodné dvory

V obci existovaly dva svobodné (tedy na majiteli obce nezávislé) dvory:

První dvůr původně náležel Burianovi Žabkovi z Limberku (později zvaný "Schwarzhof"), který ho dal za dědictví Ondřejovi Grozovi. V druhé polovině 16. století za Jana Šembery Černohorského náležel dvůr Jakubovi Střelickému ze Střelic, který jej rozšířil o více luk, polí a svobod.

Pak dvůr kupuje Bedřich z Žerotína a od něj v roce 1588 nejvyšší rychtář Markrabství moravského Bernard Drnovský z Drnovic s 18 lány, s šenkem vinným a sklepem, s loukou zvanou Panská louka (ležela u hranic Smolína a Odrovic), a s 2 jezírky: jedno uprostřed vsi Cvrčovice u samého dvora cvrčovického a druhé na Trávnících (směrem na Odrovice). Roku 1688 nazýval se tento dvůr Dobranským a v roce 1750 měl 54/64 lánu. Roku 1772 celý dvůr získávají Dietrichštejnové.

Dominikáni z Brna vlastnili druhý dvůr (zv. "Vertasth"), který v roce 1668 koupili jezuité v Brně za 250 zlatých. Ti jej proměnili v rustikální, aby robotoval pro medlovský mlýn. V roce 1676 vyhořel.

Kostel sv. Jakuba

Farní kostel sv. Jakuba pochází z doby kolem roku 1690, ale opěrné pilíře za presbytářem, vchod do sakristie a celý půdorys poukazují na větší stáří. Toho roku byla loď prodloužena a celek přizpůsoben nové části. Byl tak částečně setřen původní sloh. V 19. století doznal značných úprav - roku 1828 byla přistavena věž, při jižní straně kněžiště kaple Božího hrobu a nad ní roku 1885 byla vybudována oratoř. Jednoduchá fasáda má ve frontonu nad pravoúhlým portálem v západním průčelí letopočet 1690. Hlavní oltář s oltářním obrazem svatého Jakuba pochází z druhé poloviny 18. století, dobou kolem 1800 lze datovat boční oltáře úmrtí sv. Josefa a neposkvrněného početí panny Marie. Z přelomu 17.století je v podvěží dřevěná plastika - podle atributu sv. Jakuba. Před kostelem je socha Jana Nepomuckého z roku 1730. Pod kostelem se nachází prázdná hrobka (stojí v ní voda).

Kostel ve Cvrčovicích roku 1913

Zdejší patronát náležel již v roku 1276 klášteru v Dolních Kounicích, v polovině 16. stol. faru ovládli luteráni a mimoto byli v činnosti i novokřtěnci. Roku 1672 je zapsáno v děkanské knize, že stříbrný kalich, který užívali nekatolíci, má v rukou pán statku (Jan Reinhard z Pfundenštejna). Farní pole bylo přiřazeno roku 1656 do Pohořelic mezi svobodná pole a spadlo na vrchnost, ta je dala na věčné časy ke kostelu(11 měřic). V roce 1672 byla fara malá a zpustlá, se zahradou, ale bez stodoly. Farář používal od nepaměti polí opuštěných domů, všechny desátky brala vrchnost, jen ze 4 lánů dostával farář desátek snopný, od třicetileté války do roku 1686 byla obec přifařena do Medlova, v témže roce fara obnovena, leč v letech 1714-1754 spravována z Pohořelic. V roce 1754 byla obnovena duchovní správa přímo v obci, tehdy se zavázala obec vystavět farní budovu s hospodářskými budovami a udržovat je. Plat faráře sestával z ceny desátku (285 zlatých a 31 krejcarů15), dále 4 sáhu16 dřeva, 10 veder17 vína kolem sv. Martina, 6 beček piva, 25 zlatých a dovezení 6 sáhů dřeva.

Do roku 1831 se pochovávalo kolem kostela, pak se z důvodu nebezpečí šíření epidemií a nedostatku místa začalo pohřbívat mimo ves na cestě k Šumicím, kde leží hřbitov dodnes.

V zámecké kapli bylo od druhé poloviny 18. století povoleno sloužit mši svatou vždy, vyňaty byly pouze největší svátky. Počátkem 20. století již byla kaple přeměněna na byt.

Škola

Škola se připomíná v druhé polovině 17. století. Po roce 1670 dostával školní rektor od obce 13,5 měřic žita, 3,5 zlatých a nahodile, co se přidalo. Stará chatrná školní budova byla opravena v roce 1796 knížetem Karlem z Dietrichštejna. Dnešní jednopatrová škola byla postavena v roce 1879 (učilo se v ní 120 dětí), od roku 1953 zde je Základní devítiletá škola s 1.-5. ročníkem. Česká menšinová škola existovala v letech 1919-1938.

Pár střípečků z historie

• Nářečí Čechů náleží k hanáckému, když se však řeč nevzdělávala školou, upadala a doplňovala se četnými německými slovy. Němci mluvili dolnorakouským podřečím.
• Mladíci byli odváděni k 99. pěšímu pluku, 24. zeměbraneckému pluku pěchoty a 25. praporu mysliveckému.
• Mlýnský náhon byl vystavěn v 15-16. století, aby napájel rybniční soustavu pod Pohořelicemi.
• Ještě počátkem 19. století se tu nosíval starý "horácký" kroj národní, ačkoliv některé ženy o svátcích měly již černé, zlaté a stříbrné čepce. Muži nosili černý nebo hnědý kabát bez záhybu, trojrohý klobouk, jehož jednoho ohybu se užívalo v létě k ochraně očí proti slunci, nebo kulatou beranici, žluté kožené kalhoty, vysoké boty, zřídka střevíce. Mladíci nosili však špenzr, vysoké leštěné boty a kožené kalhoty, kulatý širák či sametovou čepici s vydrovinou. Ženy měli krátké živůtky, dlouhé vlněné, kanafasové či hedvábné kabáty, na hlavě bílý šátek "plínu".
• Počátkem 19. století byla ve Cvrčovicích cementárka, sběrna mléka a pošta. Telefonní a telegrafní spojení však bylo možné jen z Pohořelic.
• V roce 1913 tvořila česká menšina jen asi 8,3 % obyvatel a šlo o přistěhovalé dělníky a některé úředníky.
• Za první republiky byly v obci v provozu kamenické závody Josefa Wagnera.
• Za první republiky si prvenství zpočátku držela agrární strana (1925- 219 hl.), později něm. Národní (1929- 156 hl.) a v r.1935 převládala SdP(152 hl.). Česká menšina, čítající v r.1921 na 143 osob a v r.1930 204 osob, byla roztříštěna do rozličných stran.
• V r.1945 propadlo konfiskaci 913 ha půdy z 915 ha - ze 135 čísel pro-padlo konfiskaci 71 podle dekretu 12/45 sb., a 44 podle dekretu 108/45 Sb., tj. Celkem 115 popisných čísel.
• Před odsunem bylo v obci 471 Němců a pouze 358 Čechů.V r.1947 bylo nově osídleno 59 zemědělských usedlostí.
• Spořitelna se ustavila v r. 1903, v r. 1949 se stala Kampeličkou, v r. 1955 přešla její agenda na poštovní úřad.
• Z protokolu z r.1954 se dovídáme, že je v obci základní a materská škola(roku 1961 zřízena jídelna), hostinec, knihovna(měla 527 knih) a sbor dobrovolných hasičů.
• V r. 1961 z 653 obyvatel příslušelo 313 obyvatel k dělnictvu, 60 k ostatním zaměstnancům, 194 k zemědělským družstevníkům a 6 k jednotlivě hospodařícím rolníkům.
• V dubnu 1955 bylo ustanoveno, že by měl obecní kroniku vést předseda Osvětové besedy, učitel Jiří Kohlík, k čemuž asi nikdy nedošlo, neboť obec žádnou kroniku až do dneška nemá.

Vysvětlivky

1 - kapitula - sbor kanovníku (kněží) při hlavním kostele či při jiném význačném chrámu
2 - vladyka - nižší (prostý) šlechtic, rytíř (vyšší šlechtic byl pán)
3 - leník - člověk vlastnící pozemky a jiný majetek propůjčený za určitých podmínek, které zavazovaly k věrnosti propůjčovateli a k pomoci ve válce
4 - českouherské války - když roku 1466 papež Pavel II. dal našeho panovníka Jiřího z Poděbrad do klatby a prohlásil ho za sesazeného, tak se Jiřího bývalý zeť Matyáš Korvín (vládl v Uhrách) postavil do čela křížové výpravy, která měla za cíl porazit Jiřího a nastolit v Českých zemích katolicismus (v té době totiž u nás vzkvétal utraqismus - přijímání podobojí, které mělo počátky v husitství). Matyáš se v těchto válkách projevil jako zákeřný a nečestný, dokonce se přes svoje sliby nechal v Olomouci zvolit českým králem a uznala ho obojí Lužice, Slezsko a většina Moravanů. Války končí až po smrti Jiřího úmluvami mezi Vladislavem Jagellonským (nový český král) a Matyášem z let 1478 - 1479, díky nimž po Matyášově smrti v roce 1490 Vladislav získá vše zpět a k tomu ještě i Uhry.
5 - lán - asi 18 ha
6 - čtvrt - 1/4 lánu - asi 4,5 ha
7 - kardinál - arcibiskup, kterého papež jmenoval členem kardinálského kolegia (sboru), které má právo volit papeže. Je předním papežovým pomocníkem.
8 - hejtman Markrabství moravského - nejvyšší správní úředník na Moravě
9 - láník, půlláník, tříčtvrtláník - lidé vlastnící příslušnou rozlohu pozemku
10 - měřice - asi 61,5 litru
11 - lánová vizitace - evidence rustikálu (poddanského vlastnictví) - šlo o poddanské usedlosti, měšťanské domy, pozemky, dobytek a jiné výdělkové možnosti poddaných
12 - kolatura - farnost
13 - tereziánský katastr - vznikl za Marie Terezie (vládla u nás v letech 1740 - 1780), která nechala prověřit skutečnou pozemkovou držbu poddaných, aby mohla rovnoměrněji rozložit berní (daně)
14 - napoleonské války - války mezi francouzským císařem Napoleonem I. a Anglií, Rakouskem a Ruskem, které končí porážkou Napoleona I. v roce 1815 u Waterloo (v dnešní Belgii, východně od Bruselu)
15 - krejcar - měl 0,156 gramu stříbra (1 tolar měl 120 krejcarů)
16 - sáh - 1,9 metru
17 - vedro - 56,6 litrů
18 - "DAS SIGEL ZV AGEN UHRSPYTZ" - překlad je asi následující : "Pečet Cvrčovic" či "Pečet k prezentaci Cvrčovic"

Prameny a literatura

• archivní fond Okrasního archivu v Mikulově
• archivní fond pobočky Moravského zemského archivu v Kunštátě
• archivní fond Moravského zemského archivu v Brně
• Kratochvíl, A. : Pohořelský okres. Vlastivěda moravská, II., Brno, 1913, s.98 - 110
• Břeclavsko. Vlastivěda moravská. Brno, Musejní spolek v Brně, 1969, 740s.
• Schüller, L.: Ortsbeschreibung von Urspitz. 1988, 41s.
• Na závěr bych chtěl poděkovat především PhDr. Smutnému B., který mi byl výraznou oporou v počátcích práce.

(zpracoval: Marek Šalanda, grafická úprava: Marek Sládek)